Podstata kvalitativních metod

• Cíl: porozumět „proč“ a „jak“ (mechanismy, motivace, mentální modely), ne primárně „kolik“.
• Výstupem nejsou „data“, ale insighty a doporučení pro rozhodnutí.

Volba metody podle typu nejistoty

1. Rozhovory (dotazování)
   • Když nevíme, jak uživatelé problém rámují, jaké mají cíle, bariéry, jazyk.
   • Typicky Discovery/Define (generativní), někdy i concept interview.
2. Uživatelské testování (pozorování)
   • Když potřebujeme ověřit, zda uživatelé dokážou splnit úlohy v návrhu/produktu.
   • Typicky Develop/Deliver (evaluativní), formativní iterace i sumativní benchmarking.
3. Expertní/heuristická analýza (inspekce expertem)
   • Když potřebujeme rychle najít zjevné problémy a rizika bez rekrutace.
   • Vhodné jako předstupeň testování nebo audit existujícího řešení.

Mapování na Double Diamond

• Discover: rozhovory, kontextové rozhovory, generativní sběr.
• Define: syntéza (tematická analýza, affinity mapping), formulace problem statement, hypotézy.
• Develop: iterativní testování prototypů + expertní review pro rychlé „hygienické“ opravy.
• Deliver: testování před vydáním + (často) triangulace s analytikou/benchmarky po vydání.

Rozhodovací riziko a síla evidence

• Čím vyšší riziko, tím více:
  • kontrolovaných podmínek (u evaluace),
  • triangulace zdrojů,
  • transparentnosti postupu (audit trail).

Typické chyby ve volbě metody

• Dělat rozhovory pro otázku „zda uživatel najde tlačítko“ (patří do testování).
• Považovat expertní nález za „pravdu“ bez ověření s uživateli.
• Míchat preference („líbí/nelíbí“) s evidence o chování.

Doporučení

• V praxi často nejlepší: triangulace (např. rozhovor vysvětlí motivaci, test ukáže bariéru, expertní review urychlí opravy).